Aktuality

Duchovní příprava k zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie 

Každému rozjímání předchází následující modlitba:





Modlitba před rozjímáním
(modlí se v každý den novény) 

  Bože, dárce každého dobra,
vzdávám Ti díky za všechny ty milosti,
kterými jsi obdařil blahoslavenou Pannu Marii,
a za všechna dobrodiní,
která nám uděluješ na její přímluvu.
Proto i nyní jménem této blahoslavené Panny
s poníženým srdcem utíkám se k Tobě
a pokorně prosím: dej mi svou milost,
abych tento den mohl (a) prožít
ke Tvé slávě a na užitek mé spásy.
Skrze Krista, Pána našeho.
Amen.

1. den
  MARIINO NEPOSKVRNĚNÉ SRDCE



Modlitba před rozjímáním 



Uvažujme nad tím, jak pro slavnou Pannu Marii bylo její Neposkvrněné Srdce, tedy její neporušená čistota, pramenem a základem vší její slávy. Pro tuto svoji čistotu byla hodna stát se Boží Rodičkou. 

Mariino Srdce je tak čisté, že není poskvrněné ani nejmenším hříchem, že se jí nedotkl ani jen stín prvotního hříchu. Je tak čisté, že v něm není ani nejmenší náklonnost ke hříchu. 

Tuto neporušenost jejího srdce můžeme připodobnit k neporušenosti Ježíšova Srdce, protože Mariino Srdce je podobně jako Srdce Ježíšovo čisté od každého hříchu, pouze s tím rozdílem, že Ježíšovo Srdce bylo neposkvrněné v podstatě své přirozenosti a Srdce Mariino jen pomocí milosti. 

A teď rozjímejme nad sebou a Márinno Srdce ať nám slouží jako obraz, ve kterém bychom mohli vidět své vlastní srdce. 

Utíkej se k tomuto Neposkvrněnému Srdci Matky a na jeho přímluvu tě Bůh určitě vyslyší: "Odlož náklonnost ke zlému a v Marii najdeš Matku.

Modlitba dne 

Nejčistší Srdce Panny Marie, upřímně tě prosíme, očisti naše nečisté srdce a vlej do nich odpor vůči každému hříchu. Blažené Mariino Srdce, neporušené ani dědičným hříchem, vypros nám od Boha milost vyhýbat se všem osobním, ale zejména smrtelným hříchům. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



2. den 
MARIINO NEJSVĚTĚJŠÍ SRDCE



Modlitba před rozjímáním 

Rozjímejme o svatosti Srdce Blahoslavené Panny. Toto Srdce je po Srdci Ježíšově nejdokonalejší a nejsvětější. Je chrámem vší svatosti, protože přesahuje i svatost andělů, i svatost lidí. 

Pro tuto dokonalou svatost spočívá na něm Boží zalíbení a Bůh neodmítne žádnou její prosbu, protože právě svatost dodává sílu jejím prosbám. 

Proto nás Církev učí prosit Marii slovy: "Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné" a je přesvědčena, že přímluvu Pánovy Matky nám více vyprosí u Boha než prosby andělů a svatých, byť i jejich prosby jsou silné, zvláště v některých jednotlivých případech. 

V minulosti bývaly chrámy místy bezpečí, kde nešťastníci a hříšníci hledali své útočiště a na ně nesměla sáhnout ani světská vrchnost. 

I my máme své útočiště v Srdci Panny Marie jako v chrámu svatosti, proto se utíkejme k němu a v něm hledejme potěšení i pomoc. Nikdy ho nenajdeme zavřené, protože Maria nikomu neodepře lásku svého Srdce. 

Modlitba dne 

Nejsvětější Srdce blahoslavené Panny Marie, přimlouvej se za nás u Boha. Svou svatostí přikryj naše slabosti, abychom to, co nemůžeme dosáhnout pro své hříchy, dostali na tvé orodování. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



3.den 
MARIINO NEJPOSLUŠNĚJŠÍ SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Uvažujme, jakým poslušným a pokorným srdcem slouží Panna Maria Bohu. Jeho příkazy vždy splnila, ačkoli se na ni mnohé nevztahovaly a nebyla povinna je zachovávat, například přestože byla neposkvrněná, podrobila se zákonu očišťování jako jiné ženy. 

Její ponížené Srdce bylo tak poslušné, že se pro Boha podrobila i lidem. Jak těžkou cestu vykonala se svatým Josefem, svým ženichem, do Betléma, jen aby poslechla světského, pohanského panovníka. 

Takto poslušné a ponížené by mělo být i naše srdce; nejprve Bohu, pak lidem, které Bůh nad námi ustanovil, zejména rodičům, církevním a světským vrchnostem, učitelům, nadřízeným, a vůbec všem zákonným představeným. Tyto všechny máme poslouchat ve všem, co neodporuje Božímu zákonu, nehledě na jejich poklesky a chyby. 

Buďme tedy poslušní. V představených ctěme samého Ježíše Krista a poslušnost bude lehčí. Buďme si jisti, že ten, z jehož moci panují králové a mocnáři, nadmíru odplatí naši poslušnost a trpělivost. 

Modlitba dne 

Nejposlušnější Mariino Srdce, pomoz nám měnit naše srdce, jestliže jsou špatná nebo neposlušná, a vypros nám poslušnost vždy ochotně plnit Boží i lidské zákony, které chrání dobro. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



4.den 
MARIINO NEJPONÍŽENĚJŠÍ SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Podívejme se na nejkrásnější ctnost Panny Marie, na pokoru jejího Srdce a rozjímejme o ní. Pokorou se stala tím, co na ní obdivuje celý svět. Poníženost ji povýšila na hodnost Boží Matky. Pokora byla základem, na kterém se upevnila její láska. 

Bůh velmi miluje toho, kdo je pokorný. Bůh nachází zálibu v tom, když může povýšit ponížené. Ale my, ačkoli cítíme naši duchovní chudobu a nedostatek opravdových ctností, přece se nechceme ponížit. Písmo nás však učí, že "Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost" (Jak 4, 6) 

Mária se svým pokorným Srdcem je pro nás zdrojem inspirace. Potřebujeme její mocnou přímluvu, potřebujeme se utíkat k jejímu Neposkvrněnému Srdci. Ona je právě ve svéponíženosti připravena snížit se k nám a vyslyšet naše prosby. Modlitba, která pochází z jejího poníženého Srdce, přistupuje k Božímu trůnu, a nevzdálí se odtud, dokud nevyprosí Boží milost. Když Maria pokorně prosí za hříšné duše, její nejmilejší Syn nemůže odepřít prosbu jejího mateřského srdce. Proto se s důvěrou obracejme na ni a prosme o milosti, aby její pokorné Srdce, které se za nás přimlouvá, pomohlo nám v našich potřebách. 

Modlitba dne 

Nejponíženější Mariino Srdce, ty svou pokorou vše vymůžeš u Boha; prosím tě, vypros nám opravdovou poníženost srdce, která by nám zůstala až do poslední hodiny našeho života. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



5. den
MARIINO TRPĚZLIVÉ SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Uvažujme, s jak trpělivým srdcem snášela peblahoslavená Panna všechny úzkosti a trápení pozemského života. Trpěla ne za sebe, protože její život nikdy nebyl ani nejmenším hříchem poskvrněný. Trpěla proto, aby mohla být naší Matkou tak, jako byla Matkou Vykupitele. Trpěla vděčně, neboť chtěla být ve všem podobná svému božskému Synovu. Chtěla mít účast i na jeho utrpení. Trpěla dobrovolně a s pokojem v srdci, přičemž byla připravena snášet jakékoli utrpení. Naše srdce se často bouří, jsou plná neklidu a netrpělivosti. Pohleďme však na nejtrpělivější Mariino Srdce a učme se od něho trpělivosti. 

Toto nejnevinnější a nejsvětější Srdce muselo snášet ta nejhroznější trápení. My jsme obtíženi hříchy a všemožně se vyhýbáme jakémukoli utrpení. Chraňme se netrpělivosti, neboť nebeské království můžeme dosáhnout jedině cestou kříže. Musíme si uvědomit, že ne všechny kříže a trápení jsou tak hrozné, za jaké je pokládáme. Trápení jsou vlastně dobré, "neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna" (Žid 12, 6). Vždyť jinak by Bůh nedopustil utrpení na svého Syna, na jeho nejsvětější Matku a svaté. 

Proto děkujme Bohu, že dopouští na nás i trápení. Zamilujme si prostředky, v nichž můžeme objevovat velikost Boží lásky a jeho blízkost. Kříž a utrpení se mohou stát našimi největšími dobrodinci, kteří nás ochraňují od pekelného ohně, dávají nám příležitost ke konání dobrých skutků, pomáhají nám dosáhnout nebeské království. Můžeme tedy pokládat rozličná trápení za své nepřátele? 

Modlitba dne 

Blahoslavená Panno Maria, pokorně přicházíme k tobě, velebíme tvé trpělivé Srdce, a prosíme tě, vypros nám u svého Syna Ježíše milost, abychom uměli s trpělivým srdcem snášet trápení pozemského života a s láskou nést svůj každodenní kříž. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



6. den
BOHA MILUJÍCÍ MARIINO SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Pohleďme na nejblahoslavenější Pannu a rozjímejme nad její obdivuhodnou láskou k Bohu, kterou hořelo její Neposkvrněné Srdce. Bůh, který stvořil toto Srdce, aby ho milovalo nad všechny tvory na světě, hned při jeho je stvoření učinil schopné takové lásky, jaké srdce jiných lidí nejsou schopna. 

Panna Maria v době, kdy ve svém životě počala Ježíše, poznala v něm svého nejslitovnějšího Stvořitele a už tehdy se k němu obrátila s největší vnitřní láskou. Je opravdu obdivuhodné, jak zázračně rostla tato láska v srdci Panny Marie a jak se projevovala v každodenních skutcích během celého života. Hledíc na Mariinu lásku, musí si položit otázku i každý z nás: 

Jak miluji Boha? - Ať pramen lásky, jakým hořelo Mariino Srdce, je i pro nás inspirací a roznítí v nás oheň lásky k našemu Stvořiteli. 

Naše srdce jsou chladná k lidem a často i k samému Bohu. Nemilujeme toho, který je nadevše hodný naší lásky; který nás miloval už tehdy, když jsme ho my ještě nemohli milovat, který nás od našeho narození až dodnes obdarovává nesčetnými milostmi a dobrodiním své lásky. Proč jsme tak skoupí na lásku k Bohu? Nikdo na světě nám ji tak neodplatí jako sám Pán. 

Modlitba dne 

Milující Mariino Srdce, hořící plamenem lásky k Bohu, prosíme tě, obměkči naše necitlivá a zatvrzelá srdce a vynahraď Bohu naši nedostatečnou lásku. Zapal nám srdce ohněm takové lásky, jakou budeme spolu s tebou milovat našeho Boha Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



7. den
LIDI MILUJÍCÍ MARIINO SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Uvědomujme si, jakou velkou láskou k lidem hoří Srdce Panny Marie! Maria nejednou dala příklad této své lásky. Vydává se na cestu, nedbá na její potíže, spěchá přes hory a doliny do města k Hebronu ke svým příbuzným. Tam stráví tři měsíce ve službě své příbuzné, Alžbětě. 

Na svatbě v Káně vidí, že došlo víno pro hosty, pohnutá milosrdenstvím prosí svého Syna o pomoc. Její láska objímá všechny a nevynechává ani ty největší hříšníky. Ačkoli její milující srdce už nepřebývá na zemi, nic jsme tím neztratili. Ba naopak, získali jsme. Neboť kdyby Maria stále žila na zemi, její Srdce by bylo prospěšné jen těm lidem, kteří by měli možnost setkat se s ní. Ale když je přenesena do nebe, je všem stejně blízká, stejně nás vidí, chápe, cítí s námi, a tak se stává nejbližší všeobecnou Matkou celému křesťanství, ba celému lidstvu. Jak velkým potěšením je náš pohled na láskyplné Srdce Panny Marie! 

Toto mateřské Srdce stále žije a miluje nás. Je nejblíže k Bohu, prameni všeho dobrého, a proto nám může rychle a účinně pomáhat v bídě. Jak svítí slunce na obloze, tak z nebe svítí Mariino Srdce na všechny lidi, ohřívá nás paprsky své lásky. 

Spravedliví i hříšníci dosáhnou na její přímluvu mnohé Boží dary. A my, neměli bychom jí prokazovat důvěru a lásku? 

Modlitba dne 

Milování nejhodnější Mariino Srdce, tys po Bohu naše jediná naděje. Prosíme tě, vypros nám od Pána trpělivé, pokorné, laskavé, smírné, dobrotivé a bližní milující srdce. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



8. den
MARIINO PEVNÉ A VYTRVALÉ SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Pohleďme na Pannu Marii a přemýšlejme o stálosti jejího srdce. Mysleme na to, jak bylo po celý její život zcela zasvěcené Bohu. Každá Mariina ctnost byla pevná a stálá. Takovou byla ve víře, protože neochvějně věřila, že Ježíš je všemohoucím Bohem. V této víře jí nevadilo, že ho v Betlémě položila do jeslí jako chudé a zcela opuštěné dítě, že ho musela nést do Egypta, aby se vyhnul vražedným rukám Heroda, ba ani to, když ho viděla ukřižovaného jako zločince. Pevná a stála byla její naděje. Při umučení a smrti Pána Ježíše i apoštolové a učedníci pochybovali, jestli by opravdu Kristus vstal z mrtvých (Lk, 24, 21), ale ona si byla jistá nadějí a pevná jako skála mezi vlnami rozbouřeného moře. Pevná a stálá byla její láska. Vždyť bez strachu provázela Ježíše po křížové cestě na Kalvárii a postavila se pod kříž, na kterém umíral její milovaný Syn. Pevná a stálá byla její poslušnost, poníženost a vůbec všechny její ctnosti. 

A my? Známe tuto křesťanskou ctnost? Můžeme dokázat, že s věrným srdcem konáme skutky lásky k Boží chvále a ke spáse nás i našich bližních? Máme odvahu pevně se postavit vůči všem obtížím? Pamatujme na to, že nejednou byl jediný hrdinský skutek základem i počátkem svatosti mnoha světců. Určitě jsme měli mnoho příležitostí k vykonýní dobra, ale ne všechny jsme využili, protože jednou nám chyběla ochota, jindy odvaha. I při mnohých předsevzetích rychle polevíme, protože nemáme pevné a stálé srdce, ochotné přinášet oběti. 

Modlitba dne 

Ó, pevné a vytrvalé Srdce naší Matky, pomoz nám překonat každou naši slabost a dej nám sílu, abychom zvítězili nad každým hněvem a hořkostí v problémech a úzkostech života. Amen.
 

volné dílo, pt.wikipedia.org



9. den
MARIINO VĚRNÉ SRDCE



Modlitba před rozjímáním (v úvodu článku) 

Mariino Srdce nám představuje tu nejstálejší a nejupřímnější věrnost. Uvažujme tedy o věrnosti Mariina Srdce, obdivujme je, ale i následujme. Když Ježíše při ukřižování opustili i nejvěrnější učedníci a nejlepší přátelé, zůstalo mu věrné jen jediné srdce, Srdce jeho Matky Marie. Ona ho doprovázela až pod kříž. A ani tam ho neopustila, ale stála při něm i tehdy, když umíral. A když z kříže sundali jeho tělo, přijala je do svého náručí. 

Porovnejme své srdce se Srdcem Mariiným a uvažujme nad svou věrností Bohu. Můžeme uvažovat, jak ošklivý je hřích nevěrnosti, ale o to je krásnější a ušlechtilejší ctnost věrnosti. A přece musíme se žalem přiznat, že nám lidem nic není tak přirozené jako nevěrnost, zejména nevěrnost vůči Bohu. Chvilku se k němu přibližujeme a zase se od něj vzdalujeme. Někdy bychom chtěli být hned a rázem nejzbožnější. Jindy se zase dopouštíme největších ústupků. Při zpovědi slibujeme, že budeme vést příkladný život, že v úzkostech a bídě budeme trpěliví, vyslovujeme ty nejkrásnější sliby a předsevzetí. Ale jak dlouho nám vydrží? Splníme všechno, co si umíníme? Kdo nám pomůže z této nevěrnosti? Jediným řešením je utíkat se k Ježíši, ke kterému nás přivádí věrné Srdce jeho nejsvětější Matky. 

Proto prosme Spasitele: Ježíši, Synu Marie Panny, smiluj se nad námi. Daruj nám srdce, které by se vždy a všude věrně zastávalo tebe a tvých přikázání. O to tě prosíme jménem milostivého a nejvěrnějšího Srdce tvé Matky. 

Modlitba dne 

Nejvěrnější Mariino Srdce, neopouštěj nás, své křehké a nevěrné děti, které se nyní utíkají k tobě. Ó přesladká Boží Matko, prosíme, přijmi nás do svého Srdce, od kterého nás ani svět, ani peklo, ani pokušení, ani bída nemohou odloučit. Ochraňuj nás od nestálosti, abychom ti zůstali věrní navždy. Amen.
 


Paolo Porsia,  CC BY-SA 2.0, flickr.com,

 

Každý rok v postní době se v naší farnosti konají pobožnosti křížové cesty, abychom si připomněli utrpení našeho Pána, které musel podstoupit, aby nás vykoupil od dědičného hříchu. Křížové cesty se konají vždy v postní neděli v 17:00 hodin. Na Květnou neděli byla vyhlášena cesta do Dolních Kounic.

Křížová cesta začíná ve městě a končí na kopci u kaple sv. Antonína Paduánského a sv. Floriána. Této duchovní akce se zúčastnilo 14 věřících včetně Otce Stanislava, takže na každého mohlo vyjít jedno zastavení.

Krásná duchovní akce doprovázená krásným počasím a krásnými výhledy do okolí kaple.

 Jak prožít Velikonoce? Velikonoce nejsou svátkem jako ostatní svátky. Je to „svátek svátků“, „slavnost slavností“, jak učí církev (srov. KKC 1169). Jsou vrcholem liturgického slavení stejně tak, jako byly vrcholem Ježíšova pozemského života. Pán šel vědomě a s touhou vstříc svým velikonocům, jeho tvář byla celé jeho veřejné působení obrácena k Jeruzalému, kde měl dokonat své dílo lásky.

Toužil slavit s učedníky velikonoční večeři, při které se zcela vydal jako pokrm každému z nás, toužil vypít kalich utrpení až do dna, aby nás mohl zachránit, toužil uvrhnout oheň své lásky na zem a všechny přitáhnout k sobě. Celý svůj život vyhlížel tu hodinu, kvůli které přišel. Pro našeho Pána byly velikonoce něčím ústředním a podstatným v jeho životě. Vše k nim směřovalo a od nich vše nové začalo. Stejně tak v našem životě k Velikonocům vše vede a vše z nich má vyrůstat.

Tajemství Kristova vzkříšení, v němž Kristus zničil smrt, proniká svou mocnou silou náš život, aniž si to často uvědomujeme. Proto je třeba, abychom se vědomě do tohoto tajemství ponořili a skrze prostředky, které nám církev nabízí, přijali milost, kterou nám Pán chce dát. Velikonoce se nejen připomínají, ony se slaví a především se žijí. My se je však musíme učit prožívat, aby se postupně to podstatné z Velikonoc stalo trvale součástí našeho života. To všechno ale vyžaduje naši pozornost, náš čas, naše rozhodnutí. Můžeme Velikonocemi projít, aniž se setkáme s Kristem; můžeme je však také prožít v jeho blízkosti, spolu s ním, doslova na jeho hrudi v blízkosti jeho srdce. Velikonoce jsou svátky našeho sjednocení s Kristem. Ve křtu jsme byli s Kristem spojeni a obnova křtu, na kterou se většina z nás celou dobu postní připravuje, je jakýmsi vrcholem celých Velikonoc z pohledu našeho osobního prožívání.

Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období. To graduje ve Svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu Ježíšova umučení také Pašijovým týdnem, nebo Velkým týdnem, jak ho nazývají křesťané na východě. Začíná Květnou nedělí a vrcholí svatým třídenním (tzv. triduum). Celé liturgické slavení nás postupně uvádí do Ježíšova velikonočního tajemství, proto je tak důležité do něj vědomě vstoupit, na liturgii se připravit a najít si čas i na osobní modlitbu a přípravu na slavení.

Květná nebo též Pašijová neděle je označení pro šestou a zároveň poslední neděli postní. Připomíná jednak slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a zároveň se při bohoslužbách předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista (tzv. pašije, z latinského passio - utrpení). Název svátku je odvozen od kvetoucích ratolestí, které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše při jeho vjezdu do Jeruzaléma před Velikonocemi. V úvodní části liturgie, kdy si tento Ježíšův slavný vjezd připomínáme, se připojujeme k průvodu s ratolestmi a tím se symbolicky připojujeme ke Kristu jako pravému Mesiáši a našemu Zachránci. Rozhodujeme se jít s Kristem celým svým životem v postoji následování, bez ohledu na to, že to bude někdy těžké a náročné. Pašije, které se čtou na Květnou neděli v rámci bohoslužby slova, nejsou jen zprávou, ale i výkladem velikonočních událostí, evangelní zvěstí i vyznáním víry prvotní církve. V duchu je můžeme prožívat s Ježíšem, který vše prožil pro nás.

příroda, www.pixabay.com, Licence: CC0 Public Domain / FAQ



Ve všední dny Svatého týdne se při bohoslužbách čtou jednak předobrazné texty o Kristu z proroka Izaiáše (tzv. Písně o Božím služebníku; Iz 42; 49; 50), jednak úryvky evangelií popisující poslední dny Ježíšova pozemského života před jeho Velikonocemi. Záleží jen na nás, kolik lásky a blízkosti Pánu v tyto dny dáme. On potřebuje jen malinko z naší touhy, pozornosti a lásky, aby se nám opět daroval. Současně touží být s námi ve svých tajemstvích, která zpřítomňujeme v liturgii.

Dopolední mše svatá ve čtvrtek Svatého týdne (tzv. Missa chrismatis) je sloužena pouze v katedrálách ve společenství se sídelním biskupem. Při ní jsou svěceny posvátné oleje a kněží při ní obnovují své kněžské závazky. Všichni si pak připomínají svou účast na všeobecném kněžství. Je pro každého kněze velmi povzbudivé, když ho alespoň část farníků na tuto mši doprovází. Vždyť je celý tento den je pro kněze dnem svátečním, důležitým a výjimečným.

Mší svatou na Zelený čtvrtek večer, která se slaví na památku Večeře Páně, začíná Svaté třídenní. Je důležité, abychom všichni, kterým nebrání nějaká právní překážka, mohli při této mši sv. přistoupit k eucharistii a tak se co nejúžeji spojit s Kristem. Naše pozornost je při této bohoslužbě upřena na tři veliká tajemství: ustanovení eucharistie, ustanovení svátosti kněžství a předání nového přikázání lásky. Tuto lásku Ježíš sám projevil až do krajnosti svou obětí za nás a zviditelnil ji symbolickým umýváním nohou apoštolů. Tímto činem nám Ježíš zprostředkuje odpuštění, pozvedá naší důstojnost a uschopňuje nás ke slavení eucharistie a přijetí nové smlouvy s Ježíšem. Není pro nás snadné přijmout, že náš Pán a Mistr je současně naším služebníkem. Stejně jako je pro nás těžké přijmout, že je slabý, trpící a bezmocný. Je pro nás životně důležité odložit tento večer svoji práci, svoji důležitost, svoje snahy a nechat si Pánem posloužit, abychom byli schopni mít s Ježíšem podíl a jít jeho cestou.

Po mši sv. je možnost prožít s Pánem chvíle modlitby v Getsemanské zahradě. Tak jako tenkrát prosil své nejbližší, aby s ním bděli alespoň hodinu v modlitbě, tak prosí i nás. Je to projev naší lásky vůči Kristu a naší věrnosti. Současně jsou tyto chvíle modlitby pro nás příležitostí, abychom i my odevzdali Bohu sami sebe, své drahé, život i smrt, celý svůj život.

Velký pátek je dnem pokání a postu, poněvadž Ženich nám byl vzat. V centru celého dne je Kristův kříž, jako znamení lásky Boží ke každému z nás, znamení naší ubohosti, ale také znamení vítězství. Tento den máme uvažovat o Kristově umučení, které podstoupil pro nás a za nás. Je dobré si najít čas a v klidu se pomodlit křížovou cestu s vědomím, že vše, co se Pánu stalo, byl jeho dobrovolný čin lásky za nás. To, co Pána nejvíce bolí, nejsou ani tak naše hříchy a slabosti, ale nedostatek vděčnosti zato, co pro nás vykonal.

Velkopáteční obřady mají tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a svaté přijímání. Tento den se nikde na světě neslaví mše svatá, abychom si více uvědomili, že slavení mše sv. je zpřítomnění reálné Kalvarské oběti Ježíše za nás. Je to den smutku a bolesti nad utrpením a smrtí našeho Milovaného. Současně si uvědomujeme velikost toho, co se tenkrát stalo a stále je přítomné mezi námi. Na znamení toho, že Pán zemřel za všechny, se církev tento den přimlouvá za celý svět. Vrcholem této bohoslužby je uctívání kříže, které je pro nás příležitostí znovu se rozhodnout pro Krista ukřižovaného jako jediného Pána svého života. Tento den se také začínáme modlit Novénu k Božímu milosrdenství, kterou Pán přikázal napsat a šířit sv. Faustyně Kowalské (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství.

Bílá sobota je den, kdy se neslaví žádná bohoslužba. Výjimkou je společná modlitba liturgie hodin a obřad Effata, kterým jsou katechumeni připraveni na samotný křest. Věřící se scházejí k modlitbě u Ježíšova hrobu, rozjímají o sestoupení Krista mezi mrtvé a očekávají v modlitbě a postu jeho vzkříšení. Je to den tichého očekávání. Každý z nás si může uvědomit, jaké by to bylo, kdyby Kristus nevstal z mrtvých, kdyby posledním slovem našeho života bylo jen utrpení a smrt, bolest a hřích. Tím roste naše touha po živém Kristu a vděčnost za dar víry. Bílá sobota liturgicky končí západem slunce. Nastupující noc už patří obřadům velikonoční vigilie.

příroda, zdroj: www.pixabay.com, Licence: CC0 Public Domain / FAQ



Noc ze soboty na neděli je svatou nocí zasvěcenou Pánu. Vigilie Zmrtvýchvstání, která se tuto noc slaví, připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých. Křesťané bdí, modlí se a slaví svátosti uvádějící do křesťanského života. Velikonoční vigilie má čtyři části: obřad velikonoční svíce, bohoslužba slova, křestní bohoslužba a vlastní slavení eucharistie. Bohoslužba začíná po západu slunce mimo kostel svěcením ohně. Požehnaný oheň a od něj zapálený a požehnaný paškál (velikonoční svíce) osvěcující tuto noc jsou symbolem Vzkříšeného Krista a světla, které zvěst o jeho vzkříšení přinesla celému světu. Tma hříchu, smrti a beznaděje musí ustoupit před Kristem Vzkříšeným. Věřící si od paškálu zapalují vlastní svíce a tím dávají najevo své rozhodnutí patřit Kristu. Po příchodu do kostela zazní na adresu této svíce velikonoční chvalozpěv nazývaný též podle svého počátečního latinského slova „Exultet“.

Bohoslužba slova je tvořena devíti biblickými čteními: sedm je ze Starého zákona. Tato čtení nám připomínají dějinami postupující Boží sklánění se k člověku. Jednotlivá čtení jsou od sebe oddělena zpívanými žalmy. I když se nám tato část zdá dlouhá, je dobré ji prožít pozorně a s vědomím, jak dlouho lidstvo čekalo na milost Kristova příchodu a jak dlouho čeká Pán na každého z nás, aby nás mohl zahrnout svou láskou a proměnit svým životem. Vrcholem je novozákonní čtení z listu apoštola Pavla Římanům o významu křtu a velikonoční evangelium. Slavné aleluja je vlastní velikonoční zpěv vyjadřující chválu Bohu za to, co pro nás vykonal.

Po homilii následuje křestní bohoslužba, ve které jsou křtěni katechumeni a kdy ostatní křesťané obnovují svůj křestní slib. To je okamžik, na který jsme se připravovali celou dobu postní. Veřejné zřeknutí se Zlého se všemi jeho lákadly a veřejné a slavnostní přiznání se ke Kristu má velikou duchovní sílu: láme moc zla nad námi a naším životem a přičleňuje nás do důvěrného společenství s Ježíšem.

Slavením eucharistie je celá bohoslužba dovršena. V plném významu je eucharistie svátostí velikonoční, totiž památkou oběti na kříži a přítomnosti Krista vzkříšeného. Svědectvím o vzkříšení pak už není jen prázdný hrob, ale každý křesťan oživený Kristovým Duchem a celé společenství věřících. Radost ze vzkříšení a naději pro náš každodenní život si nedáme sami. Je to Boží věc, jakým způsobem se nás Pán ujme. Ze své strany se ale můžeme disponovat osobní modlitbou, rozjímáním biblických čtení a událostí z Ježíšova života, a nechat se provést těmito dny právě liturgickým slavením, které je plné krásných symbolů a obřadů. Každé velikonoce mohou a mají být mojí paschou, tedy přechodem ze smrti do života.

Neděle Zmrtvýchvstání je pokračující oslavou Kristova vzkříšení. Od srdci k srdci, od úst k ústům se nese radostná zvěst, že Ježíš žije. On je živým Pánem nebe i země, Pánem mým a vítězem na každým zlem. Ježíšovo vzkříšení dává jedinečnou naději na překonání smrti každému, kdo v něho věří. Naději na život, kdy smrt je už navždy bezmocná. Celý velikonoční oktáv od této neděle až do Svátku Božího milosrdenství se slaví jako jeden sváteční den, jako veliký den Páně, s radostí a vděčností. I na to je dobré si nechat čas, aby se radost z toho, že patříme Kristu, stala pro nás něčím, co utváří náš každodenní život.

OSense O-Sense