Sv. Jiljí (Gilles, Egidio)

Narodil se kolem roku 640 v Aténách v Řecku v rodině vážených měšťanů a vzorných křesťanů Theodora a Paladie. Po smrti svých rodičů prodal zděděný majetek, peníze rozdal chudým a odešel, aby sloužil Bohu v samotě. Připlul do Francie. V Arles studoval dva roky ve škole sv. biskupa Cesaria. Odtud odešel do samoty v blízkosti řeky Rhony. Zde se potkal se starším zkušeným poustevníkem Veredemem. Ten ho poučil, že únik do samoty ještě není vítězstvím nad nástrahami zlých sil. Vycvičil ho tuhou kázní k odříkání a ovládání mysli. Po čase odešel a usadil se u řeky Rhony ve skalní sluji. Podle legendy jej pravidelně navštěvovala laň a on se živil jejím mlékem. Jednou královští lovci pronásledovali tuto laň a ve snaze ji ulovit postřelili šípem Jiljího. Tato událost měla být na začátku přátelství Jiljího a vizigótského krále Flavia Wamby. Král nabídl poustevníkovi dary, které ovšem odmítl. Nakonec nechal postavit na tom místě klášter, nyní Saint-Gilles, asi 20 km západně od Arles. To bylo kolem r. 680. Ke sv. Jiljí se začali přidružovat zbožní muži. Sv. Jiljí přijal kněžské svěcení, vedl klášter jako opat a řídil jej podle řeholních pravidel sv. Benedikta. Datum úmrtí sv. Jiljího není známo, uvádí se mezi roky 700-725.

Sv. Jiljí je uctíván jako patron kojení a kojících žen, pastevců, myslivců, tělesně postižených, žebráků, kovářů, koňských handlířů a lesů. Vzýván je při ženské neplodnosti, v pokušeních a proti falešnému studu při sv. zpovědi, na ochranu proti padoucnici, rakovině, duševním chorobám a nočním můrám.

Památku sv. Jiljího slavíme 1. září.

Sv. Jiljí patří mezi 14 svatých pomocníků. Poprvé se tito světci společně začali uctívat ve 14. století v Německu. Jejich společný svátek se zde slaví 24.3.

14 svatých pomocníků je 14 světců, kteří pro svoji víru položili život. Byli to lidé nejrůznějšího postavení, vzdělání i osudu. Obrátili se na křesťanskou víru a zemřeli mučednickou smrtí. Každý z nich přímluvou pomáhá trpícím v jejich těžkých chvílích.

Svatí Acháci, Barboro, Blažeji, Cyriaku, Dionýsie, Erasme, Eustachu, Jiljí, Jiří, Kateřino Alexandrijská, Kryštofe, Markéto Antiochijská, Pantaleone z Nikomed a Víte, orodujte za nás.

Sv. Klement Maria Hofbauer

Narodil se 26. 12. 1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka. Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat. Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první klášter redemptoristů severně od Alp. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil „apoštol Varšavy“ do Vídně. Jako kazatel, duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního osvícenského josefinismu, podle nichž se měla církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled. Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území (20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil, zemřel 15. 3. 1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl prohlášen za svatého.

Patron pekařů, cukrářů, vinařů, Vídně, Varšavy.

Jeho památku slavíme 20. května.

Sv. Florián

Svatý Florián se pravděpodobně narodil roku 250 n. l. v obci Cetia, později Zeiselmauer-Wolfpassing, na okraji provincie Noricum, dnes spolková země Dolní Rakousy ležící v Rakousku. Působil jako plukovník římského vojska v Cetii , poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum (neboli Lorch, odtud jeho jméno), které je dnes částí obce Enns v Rakousku. Byl horlivým křesťanem, a tak za vlády císaře Diokleciána tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu byla jeho křesťanská víra odhalena a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Císařský náměstek Aquilinus ho dal podle legendy opakovaně zbičovat a stahovat z kůže, ale Florián se i přesto odmítnul vzdát své křesťanské víry. Aquilinus ho tedy odsoudil k smrti. Svatý Florián zemřel dne 4. května roku 304 našeho letopočtu poté, co byl svržen z mostu do řeky Enže s mlýnským kolem připevněným na krku. Byl provizorně pohřben křesťankou Valérií na jejím statku. Později byly jeho ostatky přeneseny a pohřbeny poblíž dnešního Lince, kde byl nad jeho hrobem v 6. století postaven klášter sv. Floriána. 

Patron hasičů, hrnčířů, kovářů, kominíků, sládků, bednářů zedníků, horníků; vzýván je jako ochránce proti suchu, ohni, povodním a neúrodě.

Jeho památku slavíme 4. května.

Sv. Kateřina Sienská

Narodila se 25. III. 1347 v Sieně ve střední Itálii. Už jako děvče vstoupila do III. řádu sv. Dominika. Zasloužila se o návrat papeže z Avignonu do Říma (1377), usmiřovala rozbroje a usilovala o obnovu náboženského života. Žila asketickým a kajícím životem, zároveň se věnovala apoštolátu. Neuměla sice číst ani psát, ale diktovala spisy vynikající zdravou naukou a duchovní vroucností. Zanechala 382 dopisů, 26 modliteb a knihu Dialog s Boží prozřetelností. Zemřela 29. IV. 1380 v Římě. Její ostatky spošívají pod hlavním oltářem kostela Santa Maria sopra Minerva, v sousedství římského Panteonu. V roce 1461 byla prohlášena za svatou a 4. X. 1970 za učitelku církve.
Papež Jan Pavel II. ji 1. října 1999 prohlásil za spolupatronku Evropy (spolu se sv. Brigitou Švédskou a sv. Terezií Benediktou od Kříže).

Patronka celé Evropy, dominikánských terciářek a pradlen; je pomocnicí proti moru, bolestem hlavy a přímluvkyní umírajících.

Její svátek slavíme 29 dubna.