První zmínka o Komárově pochází z roku 1104, kdy údělná knížata moravská, Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, darovala benediktinskému klášteru v Třebíči pozemky na Luhu (Komárov se takto nazýval až do 14. století). Je velmi pravděpodobné, že se Benediktini na Luhu ihned usadili a založili klášter, který byl relativně veliký. V blízkosti situování dnešního kostela byla postavena kaple (1133 – zasvěcena sv. Jiří). Pravděpodobně po roce 1197 postavili benediktini románský kostel a bylo zde zřízeno proboštství. Tento kostel tvoří část dodnes stojící stavby kostela sv. Jiljí.

V roce 1239 zde byla uzavřena mírová smlouva mezi českým králem Václavem I. a rakouským knížetem Fridrichem II. Vrcholné období kláštera je možné datovat od poloviny 13. Století do konce 14 století. Po době relativního rozkvětu za Karla IV. nastal úpadek v době husitských válek, následně bylo proboštství zbaveno majetkové základny a roku 1527 zaniklo. Význam kláštera postupně klesal po založení kláštera v Zábrdovicích a kapituly na Petrově. Značnou újmu utrpěl kostel také při švédském obléhání Brna. Ze záznamů z roku 1791 lze zjistit, že ve vsi byla fara a škola při kostele sv. Jiljí. Jako poděkování za ubránění se Brna před Švédy, konali Brňané poutě do Mariazell, jejich výchozím bodem byla louka v Komárově. Ty kteří se po 14 dnech vraceli, vítali Komárovští na konci pouti koláči. Za Josefa II byly toto zakázány. V roce 1834 se komárovského svátku zúčastnil císař František II. s manželkou.

Po původní provizorní kapli postavili Benediktini koncem 12. století loď dnešního kostela. Zbytky původního románského zdiva můžeme vidět na severní straně lodi. Jedná se o nejstarší dosud používanou stavbu v Brně. K západní straně lodi byla po roce 1200 přistavěna tribunová věž, která je jednou z jedenácti zachovaných staveb svého druhu v Česku. Brzy po roce 1200 postavili na místě dnešního parku a zahrad klášter s názvem Porta Dei (Brána Boží). Nádvoří lemovala křížová chodba, části její konstrukce jsou dnes uloženy v lapidáriu v tribunové věži. V souvislosti s uplatněním klášterní funkce byla okolo roku 1350 nahrazena původní apsida gotickým presbytářem se třemi čtvercovými klenebními poli. V letech 1574-1577 byl kostel obnoven, pravděpodobně i v tomto období byla postavena věž.

Barokizace kostela proběhla ve dvou etapách. Pravděpodobně ve druhé polovině 17. století byl zaklenut strop lodi ve třech polích valenou klenbou, který byl do té doby plochostropý. V roce 1792 byl ubourán gotický závěr presbytáře a byla zřízena sakristie oddělená od původního chóru příčkou. Severní gotická kaple byla snesena a nahrazena novostavbou. V roce 1853 byla postavena nová sakristie a kostel prošel celkovou novogotickou přestavbou do roku 1888. V roce 1861 byla zvětšena již v baroku upravená okna. Současná kruchta, přístupná ze severní schodišťové přístavby, pochází z roku 1871, kdy byla stržena románská empora. Při kopání základů pod schodiště na kruchtu byla nalezena v hloubce 0,60 m pod terénem 2,0 m mocná vrstva lidských kostí – bývalá kostnice. V roce 1951 byly odstraněny oba boční oltáře. Fasáda kostela byla obnovena v letech 1973-1975.

V obdobích mezi zásadními rekonstrukcemi a opravami kostel poměrně značně chátral, k čemuž přispívaly povodně. Okolí kostela bylo oproti dnešnímu stavu o 1,60 m níže a tok blízké Svitavy nebyl regulován a procházel v blízkosti kostela. V parku před kostelem byl hřbitov. Mezi předsíní kostela a kaplí svátosti smíření je dlouhý sklep, po strop plný kostí.

V interiéru jsou zachovány dva původní portály. Kamenná křtitelnice a polygonální kazatelna s kartušemi (dnes rozebraná) jsou z roku 1574 a byly do kostela přivezeny kolem roku 1790. Dřevěná plastika Komárovské Madony je doby kolem roku 1500 (v kostele je kopie), socha sv. Jiljí z roku 1871. Obraz Panny Marie Mariazellské z roku 1722 pochází ze zbořené kaple, obraz sv. Jiljí od malíře L. Korompaye je z roku 1826. Varhany jsou z roku 1989 – 12 rejstříků.

Největší úpravou ve své historii prošel kostel v posledních letech, kdy se farnost připravovala na devítisté výročí (v roce 2004) první zmínky o Luhu – Komárově. V letech 1995 až 2004 byla postupně provedena výměna věže, statické zajištění objektu, obnova krovu a střešní krytiny, odvlhčení zdiva, obnova omítek a instalací. Restaurovány byly všechny kamenné prvky uvnitř i vně kostela.

Kostel byl upraven tak, aby liturgicky odpovídal závěrům a požadavkům II. Vatikánského koncilu a představám nového tisíciletí. Dominantou presbytáře je dřevěné retabulum tvořené prostorově zakřivenými trámy, které vytváří dvě strany symbolizující Starý a Nový zákon (vybrané úryvky jsou vytesány do dřeva). Na retabulem je zavěšen dřevěný kříž. V centru presbytáře je umístěna oltářní mensa (kámen + dřevo) v níž jsou uchovávány relikvie svatých. V popředí presbytáře je umístěn v obdobném stylu navržený ambon, původní kamenná křtitelnice a pod severním oknem schránka na oleje. Po stranách oblouku mezi lodí a presbytářem jsou osazeny dřevěný svatostánek a prostor pro uložení evangeliáře.

Výtvarný návrh stavebních úprav a výzdoby provedl, za spolupráce s tehdejším farářem PhDr. Karlem Cikrlem, architekt prof. Ing. arch. Jiljí Šindlar CSc. Většinu řezbářských prací realizoval brněnský řezbář pan Matoušek. V roce 2017 byla v kostele instalována nová křížová cesta od akademického malíře Milivoje Husáka.

I v čistě městské zástavbě lze nalézt celou řadu větších i drobných sakrálních staveb. Většina z nich jsou pozůstatkem z dob, kdy Komárov, Černovice ani Heršpice nepatřili k městu Brnu. Seznam a krátký popis těchto stavbiček naleznete zde.

V roce 1718 postavili obyvatelé obce Černovice na návsi (dnešní Faměrovo náměstí) svým nákladem kapličku zasvěcenou sv. Floriánovi.

OSense O-Sense