Maria naší starostlivou Matkou a průvodkyní, jejíž význam, úlohu a postavení zjevuje Duch svatý postupně, jak uzná za vhodné. S tím souvisí i růst mariánských svátků a titulů sv. Panny a Matky.

První svátek P.M. Bolestné byl ustanoven na odčinění svatokrádeží, kterých od r. 1419, ve spojení s husitskými válkami, velmi přibývalo a slavil se v pátek po 5. postní neděli. V řádu servitů byl držen od r. 1627 třetí neděli v září a se slavením votivní mše sv. od r. 1668. Na stejné datum potvrdil slavení památky papež Inocenc XII. Ustanovení závazné památky pro celou církev zavedl až papež Benedikt XIII. v r. 1727 a s jeho souhlasem byla P.M. Sedmibolestná prohlášena za patronku Slovenska. Jako hlavní patronku ji pak potvrdil r. 1966 s oficiálním vyhlášením papež Pavel VI. Od roku 1913 bylo pro slavení závazné památky stanoveno datum 15. září.

Památka Panny Marie Bolestné nás zve k rozjímání o sedmi událostech, kterými bylo poznamenáno její neposkvrněné srdce.

BOLESTI PANNY MARIE

Bývají označovány číslicí 7, která symbolicky vyjadřuje plnost.

Připomínaných sedmero Mariiných bolestí představuje život naplněný utrpením, kterým procházela ve spojení se Synem Božím jako jeho matka. Tím se podílela i na spasitelném úkolu svého Syna a pátá jmenovaná bolest souvisí s rozšířením jejího mateřství na nás všechny.

Všechny jmenované bolesti provází Mariin vnitřní souhlas - v něm můžeme vidět vzor jak dávat svému utrpení cenu odhodlaným spojením s obětí Krista. Odůvodnění najdeme i v listě apoštola Pavla Kolosanům: "Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev." (Kol 1,24).

O bolestech Panny Marie podle biblicko-liturgické církevní tradice je možné rozjímat i formou modlitby růžence, jak k jejímu šíření vyzvala P.M. v Kibeho ve Rwandě 31. 5. 1982.

Při ní 7x po modlitbě Otče náš následuje s tajemstvím bolesti vždy 7 Zdrávas Maria...

1. Při uvedení Páně do chrámu, když stařec Simeon předpověděl jeho matce Marii: "On bude k pádu a k povstání mnohým v Izraeli, na znamení, kterému se bude odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč." (Lk 2,34-35)

2. Při útěku do Egypta po andělových slovech k Josefovi: "Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu." (Mt 2,13n)

3. Při ztrátě Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma, jak o ní svědčí Mariina slova po třídenním hledání: "Synu, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali." (Lk 2,48)

4. Když Maria potkala Ježíše s křížem.

"Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním plakaly." (Lk 23,27)

5. Když Maria stanula u kříže svého Syna. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Maria Magdalská. - Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." Od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě." (Jan 19,25-27)

/- V té chvíli bylo Mariino mateřství rozšířené na všechny děti církve, neboť Jan stál vedle Marie jako zástupce všech lidí, které Ježíš miluje. - Jsme Mariiny děti, za které nevinný Syn podstoupil nejkrutější smrt. A nové slzy vhání Marii do očí to, že mnozí Ježíšovou obětí pohrdají a svým zatvrzelým postojem míří do věčného zavržení./

6. Když Maria přijímá na klín tělo mrtvého Syna. "Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. ...Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s vonnými věcmi do pruhů plátna." (Jan 19,38-40)

7. Při ukládání Ježíše do hrobu. "Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše." (Jan 19,41-42)

S dnešní památkou si také připomínáme, že neposlušnost prvních lidí vedla k smrti a obdivuhodná poslušnost, kterou vidíme u Božího Syna a jeho Matky, vede k životu.

Převzato z Catholica.cz

OSense O-Sense